BUONAFE & spol.       

Závody agility - Větřkovice 11.8.2007

Opět jedna sobota, o které se konaly závody v agility. A protože patřím mezi agi nadšence, tak jsme opět vyrazily s Adinkou závodit. Tentokrát nás do Větřkovic jela podpořit i Axa a naše kamarádka Petra 1, která jela okouknout agi terén, fotografovat a podívat se na australáčky, protože se brzy stane hrdou majitelkou malé australské holčičky.
            Jak už jsem napsala závody byly ve Větřkovicích. Závody se konaly jako každý rok v rámci agiliťáckého tábora, na kterém letos bohužel chybíme (béééé), protože naše Axa měla v této době hárat a tak jsme nás nepřihlásila. Z toho vyplývá, že my na táboře nejsme a Axa nehárá, potvůrka jedna. No, zákon schválnosti. Do Větřkovic jsem se moc těšila, protože toto místo mě vždy naplní klidem a je tu hrozná pohoda. Azyl nám zde poskytla Petra 2 = Bubu, která se má a je to na dva týdny na táboře.
            Adinka byla šikovná, sice jsme se jednou diskly a ve zkoušce jsem to trošku flákla, takže jsme chytly dvě odmítnutí a jednu chybu ve slalomu, ale pobavila jsem se a Adinka snad taky. Největší radost jsme ale všichni měli s naší kamarádky Mileny a její Melinky, které přijely taky na závody a byly moc šikovné a v součtu skončily na krásném třetím místě!!! Axa byla taky spokojená, protože jedna procházka společná s Abíčkem i Grekem,skončila u rybníka, takže spokojenost na všech stranách. Teda Grek asi spokojený moc nebyl, on totiž do vody nesměl, protože v neděli měl bonitaci, na kterou nesměl jako čuně, ale Abíček s Axou si to dokonale užili.
            Večer jsme se prošli, holky se vyvenčily a pak jsme seděli na  verandě a jako typické ženské kecaly a kecaly. No o čem asi, o psech, chovu, agility apod. Spát jsme šli pozdě a ráno se hůře vstávalo. Chudák Peťa 2 a Katka, vstávat musely, protože ráno je čekaly povahové testy, teda jejich psí miláčky a odpoledne bonitace. Jinak Katka je slečna, která má Kidda, australského ovčáka, loni štěňátko,  které jsem milovala, když jsem minulé léto byla s holkami na táboře. Byla jsem moc ráda, že jsem ho viděla, jako odrostlého kluka. Je krásný, úžasný, no prostě boží! Adince se taky moc líbil. Ale zpět k neděli. Dopoledne jsme se před odjezdem byly s Peťou 1 podívat na povahových testech australáčků a belgičáků. Hrozně mě to zajímalo, protože jsem takové testy nikdy neviděla na živo, jen jsem o nich slyšela a četla. Bylo to moc zajímavé a pejsci to zvládli podle mě moc dobře.  Pak už jsme se jen sbalily a jely domů. Holky dostaly najíst, já si dala s Peťkou kafe, stáhla jsem si od ní fotky, za které ji moc děkuji.Peťa jela domů, já ještě jednou vyvenčila holky a pak jsme si všechny hajly a jen jsme ležkali a ležkali.