Hurá, hurá, volalo mé
srdíčko, když mi přišla SMS od Jany, že příští pátek začínáme cvičit. Axa,
kdyby mohla, tak by asi řvala blahem, ale já jsem jí to neřekla – pro jistotu.
Ale ta potvora to hned poznala. Jak jsem vytáhla ze skříně náš „cvičákový“
batoh, který málem v té skříni už zakořenil, hned začala nadšeně pobíhat kolem, pokňukávat,
že hned musíme jít. Adinka se taky nadchla, že jdeme cvičit, ale ta měla smůlu
a zůstala hnípat doma. Rozhodla jsem se s ní už netrénovat a budeme si
užívat jen běhání na závodech .
Na
cvičáku jsme se sešla celá skupina, ale od dalšího budeme cvičit zase na dvě
skupiny. My patříme zatím mezi začátečníky, ale teď se do toho opřeme! To
slibujeme!!!
Axa běhala skvěle, s nadšením sobě vlastním.
Vypadala jako chodský klokan křížený
nevím s čím, ale lichotivé by to asi nebylo, ale hezky reagovala a kdyby
zůstávala na stratu, byla by to bomba. Velkou radost mi udělala ve slalomu.
Dvakrát jsme ho udělaly s asistencí naší instruktorky a pak jsme ho šly
několikrát samy a ono to šlo. Dokonce to šlo moc dobře. Byla jsem z toho
v sedmém nebi. Vlastně jsem byla v sedmém nebi z celého cvičení.
Fakt to bylo super. Sice mě dneska bolí úplně všechno, ale už se moc těším a
Axa určitě taky na další cvičák.
|
