|
Letošní podzim
jsme skoro každý víkend strávili na závodech. Tím my myslím své kamarádky a
jejich pejsky. Začali jsme v pěti, pak jsme
zbyli jen čtyři, a na poslední závody v Třebíči jsme jely už jen tři zbylé
mušketýrky. Taky to podle toho vypadalo.
Do Třebíče
jsme vyrazili už v pátek. Abych byla konkrétnější, já, můra Adinka, Peťa
s hraběnkou Iky a Peťa s Abíčkem Bumbrlíčkem. Tentokrát jsme měli
v autě super pohodlíčko. Cesta nám rychle utíkala. Navigace Božka nezklamala
a dovedla nás až na menší zádrhel do cíle. Po dobré večeři a posilňujícím lektvárku
(kupodivu zbylo i na sobotu ráno) jsme si udělali pohodlíčko na pokoji. Pak
dorazili ostatní agiliťáci – Martina Hodková se svými australáky a její
kamarádka Mirka s dcerou a dvěma australačkami. Později večer dojeli i
„Sviňky z Olomouce“ – Urbáškovic australák a kachna a bišonek Luky. Nakonec se
celá agiliťácká sešlost slezla u nás na pokoji a kecalo se a kecalo. Spát jsme
šli až o půlnoci.
V sobotu
po brzkém vstávání jsme dojeli na závody, jejichž začátek se díky nějaké
předešlé akci v místní hale (koncert Chinaski, prý výborný!), posunul o
hodinu. Nevím jak pro holky, ale pro mě to bylo o hodinu více nervů. Závody
pískali dva rozhodčí. Každý stavěl něco. První běh - agility stavěl pan rozhodčí Hüppe. Byl to
hezký parkur, ale jak už se to u nás stává, i když Adinka běžela skvěle, nakonec
z toho byl DISK.
Jako druhý běh se běhaly zkoušky,
ty pískala paní rozhodčí V. Vostrá. My s Adinkou jsme běhaly poprvé v
kategorii SA2. Když jsem začínala běhat agility, tedy když jsem jela na svoje
první závody, byla jsem nervózní, ale teď to bylo snad stokrát horší. Hrozně
jsem tu zkoušku chtěla doběhnout, bylo mi jedno jak, ale jen abychom se
nediskly. Jako kdyby to Aďa věděla a chtěla mi říct, klídek, vždyť já to vše
umím a jsem dobrá, tak běžela jako, no nevím, prostě super. Výsledkem byla
doběhnutá zkouška s jedním odmítnutím na slalomu (blbě jsem jí tam vrazila
ruku), a to na známku výborná, a ještě ke všemu se Aďa umístila na 3. místě.
Prostě boží. (takže večer bylo co slavit a mě to stálo flašku! I kdyby byly
dvě, byla to bomba, a já jsem měla pocit, jako o vánocích). Poslední běh byl
opět agility (rozhodčí V. Vostrá). Adinka, i když to byl poslední běh dne a byla
na ní vidět únava, běžela čistě, dokonce i rychle, a bylo z toho druhé
místo. A jak běhaly holky? Určitě své výsledky podrobně popíší na svých
webovkách, ale mě nedá, abych je na těch svých nepochválila. Peťa Abbová je hudebně založená, a tak si první
závodní den zahrála na diskotéku (3 x DIS), ale běhalo jim to s Abbíčkem
moc hezky. A ty prohlídky!!! Jedna báseň. Ale Peťa i Abbo jsou na začátku své
závodní kariéry a časem všichni uvidí, jací jsou borci. Peťka s Iky běhaly
taky moc hezky, jako jediný tým z naší výpravy doběhly všechny běhy. Sice
s chybami, ale běhaly poprvé na koberci (jako Peťka s Abbem, (a tam
to moc klouže, dokonce i Aďa si nabila tlamičku), ale šlo jim to.
Chválím tedy obě holky.
NAHLAS!!!!! Po vyhlášení jsme nasedli do autíčka a Božka nás opět s malým
zádrhelem dovedla do cíle. My jsme se umyly (v teplé vodě!), pejsci se napapali
a v devět se šlo na večeři. Pak jsme ještě zapily Adinčinu úspěšnou dvojkovou
zkoušku, poblbli na pokoji s foťákem a postupně, vlastně skoro všichni najednou upadli do
spánku. „Dobrou noc.“
V neděli
se začalo běhat dřív, a jako první běh byla zkouška (rozhodčí B. Hüppe). Nám se
s Aďou opět dařilo. Čistý běh, vlastně ne, dostali jsme 0.03 trestných
bodů za čas, a ke všemu druhé místo. Dalším během mělo být opět agility. Ale
vzhledem k počasí, ráno totiž začalo hustě sněžit, nám byla pořadatelem
navržena změna, že dnes se poběží místo agility a jumpingu, dva jumpingy. Návrh
byl přijat, takže druhým během byl jumping od paní rozhodčí V. Vostré. Byl to pěkný
parkur. I tento běh se nám povedl, doběhli jsme s jedním odmítnutím.
Poslední běh
byl jumping od B. Hüppeho. Byl to „úžasný “ parkur. My jsme ho sice s Aďou
daly čistě, ale byla to davová hysterie. Nakonec jsme dostali trestné body za
čas. Ale to mi tak nevadilo, protože i ti nejrychlejší psi dostali trestné body
za čas. A jak běhaly holky? Opět moc hezky. Peťa Abbová si ráno pojistila
úspěch a stoupla do něčeho ne příliš voňavého. No prostě šlápla do hovna. A
podle toho to taky vypadalo. Hlavně bych je s Abbem chtěla vyzdvihnout u
posledního jumpingu. Peťa si udělala nádhernou prohlídku, ale tentokrát to
skloubila s Abíčkem dohromady, a doběhli v pěkném čase a bez jediné
chyby a odmítnutí. Tedy čistě. Díky tomu, že i předchozí jumping Peťa doběhla,
byli nakonec s Abíčkem v součtu. Ještě jednou velká gratulace. Ale to
je vedlejší. Po ukončení závodů jsme se nabalili do autíčka, počkali na vyhlášení,
a pak trádá domů s malou zastávkou na večeři (Peti díky moc, bylo to
dobré, ty součty můžete běhat častěji ....). Cesta byla pěkně hnusná díky
počasí, ale Peťa Ikynková nás šťastně dovezla domů. Nevím už jak obě holky, ale
já dorazila domů, pochlubila se výsledky, Aďa dostala najíst, já si dala kafe a
šla jsem spinkat.
A tak skončil
náš závodní maratón pro letošní rok. Já jen doufám, že budeme s Aďou
příští rok OK a opět s holkami a jejich pesany vyrazíme někam si zaběhat,
protože je s nimi super zábava.
P.S. : Ty schody mi teda daly! Tak jsem to počítala a denně jsem dala kolem 1500 schodů, možná i víc (hlavně v sobotu! Proč asi ?). Pro ty co nechápou, závodilo se v hale a až ve třetím patře - venčení pejsků, směr dolů a navíc bufet i popelník byli v přízemí.
|
|
