BUONAFE & spol.       

Ostravský Acana Pohár 3. – 4.3. 2007

         Co je to Ostravský pohár? To je vlastně tradice. Ano, první březnový víkend proběhl již  šestý ročník těchto agility závodů, pořádaným naši mateřským klubem OSA VOSA OSTRAVA (jsme všechny tři, tedy já, Adinka a Axa moc a moc hrdé, že patříme k Vosákům).  Opět, jak je jeho tradicí proběhl v hale na výstavišti Černá louka.

         Pro mnohé začaly závody až v sobotu, pro mě už v pátek. Hala se musela připravit a tak jsem vyrazila pomáhat. Všichni, co tam byli, dělali to co bylo třeba, aby v sobotu bylo vše tip ťop.  Nevím jestli to bylo, že jsem viděla tu halu už v pátek,velkou, prázdnou, ten velký parkur, jehož velikost zdůraznila jeho hezká modrá barva, nebo to, že jsem s Adinkou za poslední dobu toho moc nenatrénovala nebo strach, co oba rakouští rozhodčí Bernard Hüppe  a Gabriele Windbrechtinger postaví,  nevím, ale v sobotu ráno jsem se probudila a byla jsem nervózní jako špaček. Na žádných závodech, ani snad na těch prvních, jsem nebyla nervózní tak, jako tuto sobotu.
        Ale hodná instruktorka Luca mě léčila a to mi pomohlo. Trošku jsem se zklidnila a mohly jsme s Adinkou nastoupit na náš první běh. Byl to jumping . A světe div se, my jsme ho doběhly. Sice s jedním odmítnutím (Ano Jani, byla to moje chyb, moc jsem Adince utekla !) a jednou chybou ve slalomu (to se Adinka lekla diváků s balonkem, hrozně se jich totiž bojí.), ale doběhly jsme!!! Vše se mně spadlo a už jsem se těšila na další běhy. Adinka zřejmě taky, protože běhala celkem rychle a hezky reagovala. Zkouška dopadla super – na výbornou a to ještě bez chyby. Dokonce jsme se umístily a skončily jsme na hezkém druhém místě. Posledním během soboty byly agility. No ten jsem zmrvila jako pras... Ano, ano, úplně jsem to Adince zkazila a byly jsme DIS. Bohužel jsem se předklonila a Adinka skočila tam, kam neměla (Jani, já to vím, a sypu si opět popel na hlavu!!! ). Možná to bylo tím, že jsme nikdy s Adinkou nedoběhly součet a bylo to moje velké přání. No, asi ne, spíše jsem nemehlo prvního řádu. Nakonec soboty proběhlo vyhlášení závodů a my obě uběhané jely s Petrou a Abíčkem domů. Doma proběhlo bouřlivé přivítání s Axičkou, která byla celý den moc smutná, že její panička někam zmizela a vzala sebou i Adinku. Od té chvále se ode mně nehla, no je to takový můj malý velký závisláček. Tak jsem jí povyprávěla, co jsme s Aďou celý den dělaly, jak jsme byly na závodech, Aďa se s Axou podělila o kus své výhry,já jí podrobně vylíčila jak na závodech běhala i její kamarádka Iky, která dělala se svou paničkou Petrou předskokana a moc jí to šlo. Tímto Chválíme Petru i Iky, že byly moc a moc šikovné!!! Axa se uklidnila, ale hlídat si mě nepřestala. Jinak jsme doma byly pochváleny, já napomenuta, abych to té Adince nekazila a po úžasné horké vaně se  šlo spinkat , protože nás obě čekal ještě jeden závodní den.
         V neděli to bylo už v pohodě. Nervozita byla ta tam, při odchodu jsem musela Axu uplatit kostí na žužlání, aby nedělala povyk, že opět odcházíme, ale vzala to statečně (ta kost měla totiž skoro půl metru!). Měla jsem trochu strach, jak bude Adinka běhat, protože její fyzička, ale i ta moje, jsou ty tam. „Kde je to mé mládí ztracený!!!“ Adinka nezklamala. První jsme běžely agility. Adinka sice neběžela tak rychle jako v sobotu, teda aspoň se mi to zdálo, ale běžela bez chyby. Ve zkoušce byla Adinka opět úžasná. Perfektně reagovala a byla prostě moje boží bambulka. Já byla úplně  klidná a tak jsem dokonce vnímala komentář Lucky, která celou halu informovala, že Adinka je zkušený závodník a doma máme choďačku Axu, která se chystá běhat agility taky. To se mi stalo poprvé v životě, že bych něco vnímala na parkuru. Vlastně ne, kecám, na prvních jsem Lucku slyšela taky, kdy na mě křičela makej, když jsme zrovna běžely slalom a já se z toho málem po .....  Ale tenkrát Lucka neměla mikrofon, jako teď. Ale naše Luca je prostě naše super Luca.  Adinka se nakonec ve zkoušce své kategorie umístila, jako v sobotu na druhém místě a dostala nádhernou medaili a diplom. Jako úplně poslední běh Ostravského poháru se běžel jumping. Když jsem viděla, jak ho paní rozhodčí staví, málem mě omylo.  Zdál se mi naprosto šílený. Měla jsem strach asi ze tří míst, samozřejmě vždy kolem tunelu, který Adinka stále miluje. Prohlídku, jako vlastně všechny jsem prošla se svou instruktorkou Janou, což mě vždy hodně uklidní, ale už mě napadlo, co budu dělat, až tam Jana nebude. No asi jí budu tahat na všechny závody sebou. Před samotným během jsem byla opět nervózní, ale už jsme byly na startu, rozhodčí pískl a my se vydaly na trať. No a jak to dopadlo? Dopadlo to super. Pohlídala jsem si kritická místa, až moc, takže Adinka nasbírala nějaké ty vteřinky času navíc, a udělaly jsme jednu chybu ve slalomu, ale doběhly jsme!!! Takže poprvé  v životě jsme doběhly i součet!!!!  Euforie z tohoto pro mě velkého úspěch mi vydrží asi hodně dlouho. Závody byly super a my se moc s Adinkou těšíme, až vyrazíme na další a moc děkujeme Janě, že nás to tak hezky naučila, že mě i Adinku dokázala pro agility tolik nadchnout. Děkujeme i Lucce a všem ostatním za podporu, děkujeme rodičům, manželovi, synovi Jakubovi, kamarádům, psům, blechám, a prostě všem.

                                                                           Adinka a Gabka

P:S. Fotky dodáme, až nějaké získáme. G+A

P:S1. Děkuje všem, co nám poslali fotografie. G+A