BUONAFE & spol.       

Závody Olomouc 20.10.2007

Při sobotním probuzení mě při pohledu z okna začaly napadat nelichotivé výrazy na počasí, protože pršelo a pršelo. Představa, že se oblíknu, vezmu Aďu, pojedu s ní na nějaké závody, budu tam dva dny mrznout někde venku, a k tomu všemu budu muset ještě běhat, byla pěkně hnusná. Ale nakonec jsem si řekla, že holky budou čekat dole a určitě to žádná nevzdá, tak jsem se hezky oblíkla (5 vrstev), Adince dala slušivý žlutočerný svetřík ať nezmrzne a vyrazily jsme na parkoviště. K mému zděšení jsem venku zjistila, že nejenže prší, ale i sněží. Moje nálada klesla na bod mrazu. Ani ostatní holky z naší pětky nebyly počasím nadšené. V tomto duchu jsme dojely do Olomouce, kde Kirican Olomouc pořádal dvoudenní závody. Ještěže v sobotu dorazila naše vrchní vosa Lucka i se svým úsměvem a nějak nás rozehřála. S malým zpožděním se začalo běhat. První běhali smallíci jumping, tedy i my s Aďou. Adinka běžela sice pomaleji, ale zato čistě. Dokonce předvedla, jak má hezky naučený kruh a hezky si ho našla. Ve zkoušce se nám taky dařilo a opět z toho byl čistý běh. Jako poslední se open=agility a tam jsme chytly jedno odmítnutí na slalomu. Po ukončení prvního závodního dne jsme se vyrazily ubytovat - cestou necestou. Tentokrát jsem ubytování měla na starosti já a jen jsem trnula, ať to není jedna velká hrůza. Ale myslím si, že se to dalo. Sice pár mušek, spíše much, to mělo, ale byly jsme v suchu a teple. Teda až moc velkém. Topení sálalo celou noc na plné pecky a nám bylo hrozné horko. Taky WC stálo za to. Světlo bylo na fotobuňku, která fungovala pouze v chodbičce, takže bylo dobré chodit na WC ve dvou (Že by vzpomínka na základní školu?). Největší zážitek ale byl asi na večeři. My jsme se totiž po příjezdu vydaly do místní restaurace na polívku a na něco veselého, abychom zapily dnešní úspěch. Já, Terka i Jana jsme dostaly to, co jsme si objednaly, chuděry Petry si objednaly fernet, a dostaly místo něj štamprdli kofoly. Peťa Ikynková na tom byla „lépe“. Měla ji s bublinkami. Po menší reklamaci i obě holky dostlaly to, co si objednaly, snědly jsme polívku a šly jsme hodovat na pokoj. Stejně jako v Brně jsme si udělaly náš super švédský stůl. Pak už se jen kecalo a spalo. Sice nevalně, ale spalo.
Nedělní ráno nás opět pozdravilo mírným deštěm, ale naštěstí brzy přestalo. Opět se běhalo a já jsem si nemohla pomoct, někde uvnitř ve mě to asi je schované, a opět jsem perlila. Sice ne tak jako v Brně, kdy jsem Aďu diskla už na druhé překážce, ale teď to bylo na konci běhu. V agilty, což byl první běh, jsme se ztratila („Našli moji rádcové, našli?  Nenašli!“). Prostě a jednoduše jsem nenašla poslední překážku a navedla Aďu na tu blbou a byl z toho DIS. Ve zkoušce jsem to zmrvila na předposlední překážce. Naštěstí v jumpu to bylo celkem dobré a doběhly jsme. Ostatní holky taky běhaly super, Janě se dařilo asi nejvíce, Peťka s Iky běhaly božsky a vyběhaly si zde krásné třetí místo ve zkoušce, a splnily si zde i přestup do dvojek. O Mrkvičce nemá smysl ani psát, protože ta s Sheilou běhá super pořád a není snad závodů, aby nestály na bedně. Peťka s Abíčkem běhali taky moc super, ale bohužel se jim nezadařilo. Ale oni jsou moc šikovní a brzy nám to všem nandají. Moje a Adinčino  víkendové skóre bylo nakonec 4: 2 pro mě (sobota 3:0, neděle 1:2). Takže super. Měla jsem velkou radost, hlavně proto, že Aďa běhala skvěle, byla celkem rychlá, v neděli bych řekla, že  byla ještě rychlejší než v sobotu a vybojovala v sobotu třetí místo v jumpingu, první místo ve zkoušce, třetí místo v sobotním součtu, v neděli pak třetí místo v jumpingu. Největší radost z medailí a poháru měl opět Kuba a tak mu moc ani nevadí, že je maminka o víkendech pryč. A já, ač rozlámaná, bolavá a unavená se těším na příští víkend, kdy vyrážíme opět na závody do Hlučína.