|
Opět jeden víkend a milovaná maminka zase nebyla
doma. Tak by se k tomu mohli postavit moji chlapi, ale naštěstí mají
pochopení, velkou zásobu jídla v ledničce J,
a rádi si od nás „ženských“ občas odpočinou. Nedělám si iluze, že bych jim
nějak moc chyběla. A tak jsem se v pátek začala s klidným svědomím
balit. Hodně jsem se těšila, že si zase po dlouhé době s Aďou zaběháme –
týden jsme neběhaly! Víkend jsme všichni zahájili v „modrém domečku“ na
pivu. V noci mě probudila hrozná bolest v krku, nemohla jsem ani
polknout, a kdybych nevezla Peťku s Albíčkem do Větřkovic, asi bych to odpískala.
Nakonec jsem se nadopovala citronem a nějakým tím práškem a ráno jsme společně
s Peťou a našimi čtyřmi psy odfrčely do Větřkovic. Aďa v sobotu běhala
jako vždy skvěle, já už méně. Běhání bylo super, ale ten vylepšený čaj byl asi
nejlepší. Ale nejvíce mě nadchly houby, které začaly konečně růst. V lese
jich bylo dost, ale když jsme vyrazily do lesa my s Janou a Ivou, tak jsme
sice něco našly, ale moc na nás toho nezbylo. Mura Luca nám všechny hříbky vysbírala.
No, Kája Mařík by asi řekl: „budiž jí přáno“. Musím se přiznat, že jsem těžce
záviděla, když jsem Lucku viděla vycházet s lesa s plnou náručí
velikánských hub. V neděli jsme opět běhaly stejným stylem jako
v sobotu. Aďa super a já jsem to zkazila, kde se dalo. Náplastí na mou
dušičku byl úlovek v lese. Malé, čerstvé hříbky, které jsem našla při
jednom venčení mé potrhlé závislačky Axy, byly náplastí na duši. (Polívka i
smaženice byly super!) Třetí nedělní běh jsme už s Adinkou neběžely,
protože mi už nebylo dobře a cítila jsem, jak můj krk postupně odumírá. Po
závěrečném vyhlášení výsledků, kde mezi nejúspěšnější patřily i naše vosy, Terezka
Králová
(Ňamka) se Sheilou a Lucka Dostálová s Montym, jsme nenasedly do
autíčka a tradá domů. Jo abych nezapomněla, v našem autíčku se na zpáteční
cestě nevezli jen čtyři psi a my
s Peťou, ale navíc dva diplomy. Jeden Adinčin za třetí místo ve zkoušce a
jeden Abíčkův za druhé místo ve zkoušce. Když jsem dorazila domů, byla jsem ráda,
že už jsem doma. Zima se mnou třásla a ani čaj už nepomáhala. Během večera mi
začalo téct s nosu a krku jsem už ani nevěděla. Výsledkem je,že teď ležím
v posteli, potím se a raději píšu tyto blbiny, než bych se hýbala.
|
