|
V neděli
jsme se vydali společně s Adinkou a Axou na klubové závody. Vzali jsme sebou autem i
tetu Ivu a tibetskou španělku Sisi, takže nás bylo plné auto. Panička totiž
vezla nějaké překvapení – hlavní cenu pro nejlepší družstvo.
Od rána pršelo a všichni si
stěžovali. Mě to vůbec nevadilo. Škoda, že nevydržel ten sobotní sníh!!! Tak jsme jeli, přes hory a doly.... . Prostě
jsme jeli, až jsme dojeli do Hlučína na ranč Dětský sen. To bylo něco. Axa byla jako u vytržení. Moc jí to tu vonělo, pak uviděla kočky, do toho
zahejkala husa. Nevěděla co dříve. Do toho se začali sjíždět další účastníci
závodů. To bylo pejsků.
Jelikož jsem patřila mezi
organizátory , Axa putovala do klece, a na klec se uvelebila Adina i s tlustou dekou, aby jí nebylo
zima. To, že musela být Axa v kleci se jí
moc nelíbilo, a hlavně na kleci byl obal a ona nic neviděla. Ale nakonec to
vzala statečně. Byla hodná a tak následovala odměna v podobně Abíčka. To bylo
radosti, jak Na starém bělidle. Pak zase Axa šup do klece, protože jsme šli
běhat s Adinkou. Adince se moc nedařilo, protože jsem jí to zkazila. No, i
agiliťák, který běhá závody může něco zmrvit, mě se to děje pořád! Ale byla
jsem prostě nervózní s premiéry Axou, hnusné počasí, organizování závodů ...
No jo, já vím, výmluvy. Po neúspěšném běhu jsme si dopřály menší procházku s Axou.
objevila „kuřácké doupě“ a rybníček s rybičkami. To bylo něco. No už byl čas běžet. Běžel se jumping. Axa běhala
v kategorii Vosátka. To byla kategorie pro začátečníky. Měla jsem strach
co to moje milované „tele“ a taky jsme dlouho netrénovaly a bylo tam dost
překážek za sebou (7, tolik za sebou jsem ještě snad ani Axa do té doby neskákala.
První povel „hop a Axa letěla. Tunel,
hop, tunel, hop, tunel, hop, tunel a byly jsem v cíli. Teda Axa, já
doklusala až za chvilku. Byla to šupa! Axa spokojená s tenisákem v hubě tenisák jí šťastná, že jsem se
nepřerazila. Adinčiny agility nedopadly
opět nic . Naštěstí si Axa asi řekla: „si
to zkazit nenechám“ a tak když jsme
běžely agility, tak se do toho opět
pustila s vervou sobě vlastní. Přece se s tím nebudeme párat, start
ze zóny áčka, hop, tunel, hop, tunel, hop, tunel a cíl! No a bylo to. Pak se
běžela „zkouška“. Bylo to lehké kolečko, hop, hop,tunel, hop, tunel, hop, hop,
na konci letící tenisák a odchytnutí tetou Petrou Abbovou(do dnes přemýšlím,
jak se jí to povedlo) a pak jsem musela běžet i já, , hop, hop, hop, já nevím
kolikrát hop a pak cíl. A byl konec běhání. Axa se za odměnu šla na husičky a kozičky.
Dopoledne tady byli i koníci, ale ti asi už navečer spali. Adinka vše už brala
jako zkušený závodník, v klidu, s pohodou a přehledem sobě vlastním. Na
závěr klubovek se přijeli podívat páníček a Kubík. Taky měli za úkol nás
odvést. Ale nejdříve proběhlo vyhlášení. A my jsme se s Axou umístily!!
Teda Axa.. Byla ve své kategorii v jumping, agility i součtu první. Dostala diplomy
i medaile a ještě něco. Ale moc jí to nezajímalo, jí zajímali ti pejsci kolem.
Pak se jelo domů. Odvezli jsme ještě
tetu Ivu a Sisi a pak jsem byli už doma. Doma jsem se najedla a natáhla se jak
široká a dlouhá a odpočívala jsem. Axa kupodivu také .Snad poprvé v životě
byla unavená. Ale už se stejně těšíme opět zaběháme.
|
