Intenzivka 8.10.2006

            Naše instruktorka Jana pro nás udělala celodenní intenzivní trénink agility. A tak jsme tentokrát všechny tři vytrazily, tedy moje maličkost, Axa i Aďa. Počasí nám přálo, sluníčko se na nás smálo a tak se dalo předpokládat, že budeme běhat a běhat. A tak se i stalo. Jana nás hezky honila a já jsem si po půl hodině připadala, že umřu a než umřu, tak nejdříve zabiju Axu. Jako první totiž běhali smolící a Axa musela být přivázaná, takže to dávala patřičně hlasitě najevo a dokonce se rozhodla za mnou a Adinou dorazit  na parkúr, stůj co stůj, vodítko nevodítko, pařez nepařez. Takže  když praskla jedna karabina na vodítku, musela jsem učinit lepší opatření a tak Axa byla k pařezu přišněrována dvěma vodítky. To už vydrželo. Jen se ozývalo  kňučení a házela na mě nešťastné pohledy ....

            Adinka jako vždy nezklamala. A díky tomu, že dlouho neběhala, což  celkem svědčí její rychlosti, s chybami je to pak už horší, bylo prostě ohromná. S Axou to bylo o něco horší, její nadšení pro cokoli, zejména pro agility a její neposednost , mě asi přivedou do blázince. Ale ne, je to prostě super choďačka a moje veliké štěstí. Jen můj problém nastává při běhání s Axou, že ji na parkuru vedu jako Adinu, která už agi umí a Axa ještě ne. Doufám, že si to někdy moje instruktorka přečte a ocení, jak si tady sypu popel na hlavu!!!

            Nejhodnější Axa byla, když se mohla prohánět s Abíčkem a se svou velkou kamarádkou borderkou Iky. Mockrát se nepotkaly, ale nějak si ty dvě padly do oka.

            Na intenzivku i dorazili pejskové z jiných skupin, takže bylo veselo. O kulturní vložku se nám postarala teta Petra Abbová = naše drahá kamikadze. Opět, jako ve Větřkovicích, Peťka skolila nějakou tu překážku. Tentokrát jí nestačila obyčejná skokovka, ale hned si troufla na tunel. Chudáček Abíček, byl z toho vedle a na jeho kukuči bylo vidět, že přemýšlí, zda je to jeho chyba nebo ne. Musím ale napsat, že jim to moc hezky běhalo a Abbo je geniální agiliťák. Dokonce jsme si dali spolu pár skoků kolem bočnice a je prostě .... Úžasný!!

            Intenzivka se povedla, dokonce jsme byly i pochváleny a následně jsme se odplahočily domů, teda já a Aďa. Axa stále neměla dost, celou cestu  domů lítala jako pošuk a doma se jen nažrala a opětně všechny otravovala s aportky.