|
Historie chodského psa sahá až
zejména do 13. století, kdy na Šumavě v oblastech nejdůležitější cesty, vedoucí
od Domažlic do Němec, střežili od nepaměti Chodové. Není třeba zdůrazňovat, že
psi, kteří je vždy věrně doprovázeli museli být tvrdí, houževnatí, vysoce
odolní. Vzhledem k tehdejší době nebylo povinností těchto psů jen pomáhat
střežit a bránit dříve bavorsko-české pohraničí, ale byli rovněž využíváni k
pastevectví, museli být schopní ve stopování při nezbytném lovu zvěře.
Každý zná kresby Mikoláše Alše, které
doplnily román Aloise Jiráska „Psohlavci“. Zejména tolik známá kresba,
symbolika, vystihující Choda střežícího pozorně okolí, který má na sobě dlouhý
plášť, chodský širák, v rukou čakan a majestát a u nohou sedící soustředěný
pes. Rovněž symbolika psa na znaku pohraniční stráže, na titulní straně
„Psohlavců“ kresba M. Alše, znak skautské lilie – zde všude je znázorněna hlava
ovčáckého psa s krátkým vztyčeným uchem a delší srstí, která je znázorněna
především na krku a hrudi.
O chodském psu psal již Jindřich Šimon Baar ve svých vzpomínkách na slavnou
historii svého rodného Chodska. Velmi autenticky psal, že toto velmi typově
vyrovnané a houževnaté plemeno bylo údajně nejvíce rozšířeno v okolí vesnice
Klenčí, což pokládáme za poslední dochovanou informaci.
Toto historicky doložené plemeno
upadlo téměř v zapomnění, stejně tak jako další plemena, v poválečném období.
Pouze několik nadšenců se pokusilo sestavit okolo roku 1948 návrh k uznání
chodského psa Mezinárodní kynologickou federací – FCI. Z dochovaných ústních
informací vyplynulo, že nebyli zcela jednotní v názorech ohledně některých
základních standardních znaků. Bohužel se nepodařilo o tomto připravovaném
návrhu nic bližšího zjistit a to ani z bývalého Ústředního klubu ovčáků se
sídlem v Brně.
Počátky chovu u nás
Na možnost znovuvytvoření chodského
psa přivedl ing. Jana Findejse pan doc.ing. dr. Vilém Kurz (známý odborník v
kynologii), který mu zaslal fotografie několika plemen, která by si zasloužila
a měla reálnou šanci na svou regeneraci. Z těchto obrázků ing. Janu Findejsovi
nejvíce učarovalo právě ovčácké plemeno - současný Chodský pes. Ihned podnikl
první kroky, které měly vést k regeneraci chodského psa.
V roce 1984 byly v kynologickém tisku uveřejněny obrázky tohoto ovčáckého
plemene s výzvou pro eventuelní majitele tohoto dochovaného ovčáckého plemene.
Odezvou byl zájem několika čtenářů a kontaktovali se dva majitelé z
Prostějovska s vědomím, že Chodského psa mají. Bohužel odezva čtenářů z oblastí
Šumavy nebyla. Započala první fáze regenerace, kdy s ing. Findejsem úzce
spolupracovala ing. T. Schmidtová. Následovalo odborné posouzení prvního páru,
srovnávání s dochovanou dokumentací, písemnými materiály a dobovými kresbami.
Základem pro znovuvytvoření starého, zcela jasně historicky doloženého, plemene
byla fena Bessy, pes Dixi a o něco později objevený pes Blesk. Plemennou knihou
ČSCH byla registrována první chovatelská stanice chodských psů „na Barance“
pana Ladislava Hykla. Hlavním cílem regenerace plemene bylo odchovávat zdravé,
velmi odolné a nenáročné psy, vysoce temperamentní s chutí do práce, výborné
hlídače a společníky za každé situace a pro všechny kategorie zájemců.
V roce 1985 byl narozen první vrh
(spojení Dixi a Bessy) v počtu 6 štěňat a následně v roce 1986 vrh druhý
(spojení Blesk a Bessy) rovněž 6 štěňat. Za zmínku stojí, že v roce 1987 se
představili poprvé chodští psi v Brně a následně v Rychnově nad Kněžnou.
Skupina šesti chodských psů se v Brně setkala s velkým zájmem kynologické veřejnosti.
Následně od roku 1987 do roku 1992 bylo odchováno 35 vrhů. Po 5-ti letech od
prvního vrhu chodského psa se použili postupně do chovu další regeneráty pro
oživení krve, kteří odpovídali svým typem a vlastnostmi požadovanému záměru
tvorby plemene. Šlo nejprve o „zkušební“ vrhy a po zhodnocení jejich odchovů
byli dle výsledků dále využíváni. Byly do dvě feny Dina a Brita a 3 psi Brix
(zákl. III linie), Alex (IV. linie) a Harry (V. linie). V letech 1993-95 došlo
k rychlému a výraznému zlepšení sjednocení typu chodského psa i ustálení
kohoutkových výšek a to zejména díky přispění plemeníka Birri Chodský pes ,
který prokázal silnou „dědivou“ sílu. S fenami různého krevního vedení i kvalit
předával štěňatům perfektní typ, ideální výšku, dobrý pigment a bohaté
osrstění. Jeho plemenná hodnota však není samozřejmě náhodná, poněvadž byl
pokračovatelem svého perfektního otce Asana na Bylinkách a neméně kvalitního
děda Bena na Barance.
|
