|
O historii kavalírů nelze hovořit,
aniž by se nezmínilo o historii plemene kingů. Nejsou to dvojčata, ale dvě
odlišná plemena navzájem si podobná, protože staletí sdílela stejný osud. Jeden
je vzácný a drahocený, druhý v oblibě a sportovec. Oba jsou příjemnými malými
společníky. Než se jejich cesty rozdělily, tvořily kavalír a king jediné
plemeno. Jasně se podobali malým španělům, ale velmi rozmanití. Jeden měl
špičatý čumák, jiný plochý, někteří byli malí, jiní velcí. Ve skutečnosti byly
dobře zafixovány pouze jednotlivé typy barev. Jak vzniklo toto plemeno už nikdo
neví. Jisté je jen to, že je to staroanglické plemeno. Všichni odbornicí shodně
uznávají, že toto plemeno pochází z loveckého španěla, který byl dobře znám ve
středověku a z něhož se před čtyřmi sty lety stal společenský pes.
Dokazuje to i Johannes Caius, který
v roce 1570 uvádí, že existují i "hodní španělé", dostatečně malí na
to, aby se stulili dámám do klína a byli jim "utěšiteli". Byli
oblíbeni už králem Jindřichem VIII., královnami Alžbětou I a Marií Stuartovnou,
tu dokonce doprovázeli až na popraviště. Chov trpasličích španělů se hodně
rozšířil za panování krále Karla I.(1600-1649) a jeho syna Karla
II.(1630-1685), po kterém dostali dokonce i jméno. Karel II. je velice miloval
a plně se věnoval jejich chovu.Obdařil plemeno i různými výsadami, platnými
v konzervativní Anglii dodnes. Ještě v dnešní době má kavalír, jako jediné
plemeno, přístup do budovy anglického parlamentu.
V 18. století přišli do módy psi se zkrácenou nosní partií a tak se z původních
psů krále Karla chovem vytříbilo a ustálilo dnes známé plemeno King Charles
Spaniel. Tito psi jsou menší, s velice krátkou nosní partií, kulatou hlavou, milují
pohodlí svého domova víc, než pohyb venku.
Postupem vymizeli původní "dlouhosrstí" španělé. Takto vyšlechtěný
king se ani tehdy nelíbil všem. Někteří lidé proto dostali nápad vyšlechtit
tento starodávný typ zpět. Podpořil je pan Roswell Eldrige, Američan
s Long Islandu.Ten věnoval cenu v rámci Cruftovy výstavy v hodnotě 25 liber pro nejlepšího
psa a fenu tohoto "nového" typu. Cena se měla vyplácet po dobu 5 let.
Několik chovatelů, mezi nimi i Mrs. Hewit Pitt, se o to pokusilo použili k tomu
King Charlese, kteří byli vyloučeni z chovu pro dlouhý nos. Vrtochu módy vděčí
tedy malý španěl, že nevymřel. I dnes se ve vrzích kingů objeví sem tam jedinec
s delším nosem a ve vrzích kavalírů zase jedinci s příliš krátkým.
Věrní příznivci "starého typu" královského kinga(mluvíme však o
kavalírech) založili v roce 1882 první klub tohoto plemene.O dva roky později,
když výsledky chovu byly průkazné, byl sepsán standart plemene.
Jeden milovník psů se smyslem pro
ryze britský humor, aby obě plemena tehdejších kingů rozlišil, pojmenoval tyto
"staronové" psíky, kteří mají vysoko nasazené uši, jsou větší a mají
změřitelný, delší nos - Cavalier King Charles Spaniel. Pojmenování plemene King
Charles Spaniel zůstalo psům s kulatou hlavou a sraženým nosem. Pojmenování
bylo narážkou na občanskou válku z let 1642 - 1646, kdy proti sobě bojovali
"kavalíři" - stoupenci krále Karla I. a "kulaté hlavy" -
obránci parlamentu. Oficiální rozdělení obou plemen uznal Kennel club teprve v
roce 1945.Od té doby se věnuje více přízně kavalírům, možná je to i kvůli
patronátu, který si nad nimi vzala princezna Margaret.
Kavalír a king nemají stejné projevy
chování. Mnozí přirovnávají kinga je skřítkovi a kavalíra k raráškovi. Na jedné
straně je důstojnost kinga na druhé bezstarostnost kavalíra. Jeden má rád
pohodlí(king) a druhý (kavalír) rušno. King chodí za svým pánem a cizí lidi si
měří udivenýma očima. Kavalír si vůči lidskému rodu nepěstuje žádné předsudky,
s uvítáním nečeká až bude představen, představí se sám!Proto mu Angličané dali
přezdívku "nevěrný".Nejvíce se s rozdíly v chování můžeme setkat v
soukromí. King je pes jednoho pána, zato kavalír je pes pro celou rodinu.Oba
však potřebují kontakt s vnějším světem. Kingové na procházce poodběhnou jen několik
metrů, větší pozor je třeba dávat na kavalíry, kteří jsou sportovněji založeni
a jsou tudíž i podnikavější.Honí v lese co vidí, mnozí dobře plavou a potápějí
se, běhají spontánně za jinými psi v naději, že najdou kamaráda ke hře.
Do někdejšího Československa dovezla první pár kavalírů v roce 1975 paní Milada
Semerádová z Prahy od chovatelky lady Abrahamsové z Londýna. První pár byl pes
barvy black and tan - Mcgogans a tricolorní fena Janet of Sunningdale. První
čeští kavalíři byly z chovatelské stanice "ze Semradic".
|
