Chudinka Adinka
aneb máme nové štěně
|
| Byla nebylo nebo spíše byla nebyla, tak by mohla začít nějaká pohádka.
Tak to bylo i u nás. Jen to nebyla pohádka, ale skutečnost. Jedné krásné
říjnové soboty, jsem nechali Kuba s neteří Hankou(ta měla za úkol ho hlídat)
doma s tím, že jedeme nakoupit do Makra. Nasedli jsme do auta, ale
vyrazili směr Šenov, kde jsme měli vyzvednou moji velikou radost a budoucí
Adinčinu denní můru, malou chodskou slečnu Britany Clovis Bohemia. |
 |
Už
jsme byli očekáváni, protože jsme se zde byli asi 5krát podívat, jak štěňátka
rostou a abych si mohla pořádně vybrat. Viděla jsem chodská miminka už ve pěti týdnech
a hned mi do oka padla jedna fenečka s nejtmavším pálením, s ušičkama
skoro stojícíma, ale hlavně se mi líbila její živá povaha. Lítala jak torpédo,
když jsem si jí vzala do náruče hleděla na mě zkoumavým pohledem, jako by
říkala: „ ty by sis mě vzala?“ „hm, nebylo by to marné“ a na to mi hned olízla
nos. No láska na první pohled. Já jsem se sice zamilovala, ale rozum mi říkal,
počkej ještě, vybírej. A tak jsme se jeli podívat ještě jednou a zase ...
Pokaždé to ale dopadlo stejně, ta fenečka mi prostě byla souzená. Byla naprosto
úžasná. Nic si nenechala líbit od svých sourozenců. Když štěňata usnula,
nesnesla, aby se o ní někdo opíral, a raději si vylezla na své sourozence a
ležela na nich. A tak bylo rozhodnuto. Ta bude moje.!!
|
 |
Když
jsme si pro naší Axu, tak jsem se rozhodla fence říkat přijeli, čekali nás
už chovatele i s fenečkou
doma, dali jsme si kafe(teda aspoňˇsi to
myslím, neměla jsem totiž čas a stále sledovala malou), vyřídili „papírování“ a
jeli domů.
Doma jsme byli přivítaní s velkým údivem,
kde že jsme to tak dlouho byli! Ale když
se v chodbě objevila malá, malý medvídek, už se nikdo na nic neptal a
jenom hladili a hladili. Adinka se sice přišla podávat co to je za miloučké
štěňátko, ale pak se uvelebila na gauči s vše sledovala se svou královskou
důstojností. (Jako by věděla, co bude následovat .) Byla jsem v té chvíli nejšťastnější
člověk na světě
|
|
Axa
si u nás rychle zvykla, nejvíce si oblíbila klec v chodně, kde si, když byla
unavená, a to býval jen zřítka kdy, lehla a tvářila se, že spí. Na samém
začátku nechtěla slyšet na svoje jméno a já jsem chvílemi propadala
panice,jestli to štěně není hluché. Nejenže, nereagovala na své jméno, ale ani
na pískání, vysavač, vrtačku ... Prostě
kolikrát ani hlavu nezvedla. Ale bylo to
dočasné. Teď slyší vše i to co by neměla. Tak Axa „pomalu“ rostla a Adinka
začala být „chudinkou“. No nebylo to zase tak hrozné. Jen Axa si chtěla
s ní hrát na přetahovanou s jejíma ušima, ocasem, ale vzhledem
k tomu, že Axa byla během měsíce větší než Aďa, její „hry“ nabývaly na
síle, což se Adince moc nelíbilo. Tak když někdo přišel na návštěvu, Adinka
hned k němu a házela těma svýma krásnýma., velkýma očima ukřivděné
pohledy: „To jsem já, ta velká chudinka“. Umí to naprosto dokonale. Časem se
Axa zklidnila a jsou s Adinkou ta nejlepší dvojka.
|
 |
|
